Česká kuchyně nemůže svým renomé ani zdaleka konkurovat například italské nebo francouzské kuchyni, ale při bližším zkoumání zjistíte, že mnohé české klasiky mají základy právě ve vyhlášené francouzské kuchyni. Možná se vám při čtení tohoto článku začnou sbíhat sliny a českou kuchyni potom lépe oceníte. Je totiž pravda, že klasické české pokrmy jsou rafinované salvy chutí, které si svůj věhlas rozhodně zaslouží.
Svíčková
Tento tradiční národní pokrm, který se skládá ze surovin hojně se vyskytujících na českém území, je zmiňován již v první české kuchařce – ve slavné knize „Domácí kuchařka” vydané roku 1826, kterou napsala Magdalena Dobromila Rettigová.
Pokrm se skládá z hovězího masa, omáčky z kořenové zeleniny a smetany a samozřejmě z (nejlépe poctivých domácích) knedlíků, nejčastěji kynutých nebo houskových. A kde se vzal název svíčková? Poctivá svíčková se totiž podává s masem, nazývaným pravá svíčková, které se považuje za jedno z těch nejcennějších (u hovězího) kusů masa. Ale protože je poměrně drahé, používá se ve většině případů takzvaná falešná svíčková – zadní hovězí pečeně.
Smažený sýr
Tento pokrm, lidově nazývaný „smažák“, se k nám dostal po druhé světové válce z Paříže. Je obecně považován za jedno z nejpopulárnějších českých jídel, ale pozor – tím rozhodně není myšlen smažák ve stáncích, či laciných hospodách. Když připravíte toto jídlo, které se nejčastěji dělá z eidamu a podává se s hranolky a tatarskou omáčkou, z kvalitních surovin, jedná se o opravdovou delikatesu. A protože v Paříži už na ni dávno zapomněli, jsme společně se Slovenskem snad jedinými zeměmi, kde si můžete smažený sýr v normálních restauracích objednat.
Další typické české klasiky najdete na následující stránce.
Kapr s bramborovým salátem
Slavnostní, tradiční Vánoční jídlo, které si obvykle dopřáváme jen jednou za rok. Koho by taky bavilo, obírat každý den spousty jemných kostiček pro pár kousků masa? I tak se však dá říci, že je tento pokrm pro českou kuchyni jedním z nejtypičtějších.
Nebylo tomu tak ale vždy. Kapr se stal součástí kuchařek až ve 20. letech 20. století. A ani tehdy netvořil hlavní Štědrovečerní chod. Trvalo dalších třicet let, než se tato tradice uchytila, nicméně dnes již neodmyslitelně patří k českým Vánocům a většina Čechů si nedokáže Vánoce bez této sváteční klasiky ani představit.
Vepřo-knedlo-zelo
Jasná jednička pro většinu Čechů milujících klasickou českou kuchyni. Je považována za český národní pokrm. Už podle názvu jsou jasné všechny hlavní složky jídla, které ochutnal snad každý Čech, takže není potřeba je zdlouhavě popisovat. Původem z Bavorska (kde se můžete setkat v podstatě s totožnými podobami tohoto pokrmu), se stalo inspirací také v hudebním průmyslu – je po něm pojmenovaná jedna česká kapela.
Tatarák s topinkami a česnekem
K tatarskému bifteku, syrovému hovězímu masu, se váže skvělý příběh. Legenda totiž praví, že ho jedl už hůnský král Attila společně se svou družinou. Celý den trávili muži v sedle a tomu musel být přizpůsoben i jejich jídelníček. Dostupné měli jen syrové maso, které schovávali pod sedla svých koní, kde bylo po celodenní jízdě správně naklepané a prosolené od potu zvířete. Stačilo už jen dokořenit a jídlo bylo hotovo. Pravdivost tohoto příběhu je však nepravděpodobná.
Do České republiky se nicméně tato lahůdka dostala až ve 2. polovině 20. století z Paříže, avšak i za tu krátkou dobu si dokázala vytvořit svůj vlastní „český“ recept. Takže i když se tatarák objevuje na mnoha místech světa, nikde Vám ho nenaservírují tak, jako u nás. S kečupem, hořčicí a pořádně očesnekovanou topinkou.